Ukončení přenosu televizního projevu Donalda Trumpa, v němž v průběhu sčítání hlasů tvrdil, že zvítězil a hlasování je zfalšované, opět otevřelo otázku, jak mají média přistupovat k šíření lží. Protože šíření nepravdivých informací lze těžko obhajovat, je jednodušší označit lež za názor. Přesně tohoto triku se dnes dopustil Dalibor Balšínek v Echu 24. Paradoxně před tím přesně popsal, jak americká média principiálně oddělují zpravodajství od komentářů často až tak důkladně, že se novináři zpravodajství s komentátory v redakcích ani nepotkávají. Pak ale pokračuje tvrzením, že prý „digitální revoluce mnohé změnila, dnes to jde tak daleko, že názorové odpůrce, v tomto případě prezidenta země, nenechají ani promluvit.“ To je pozoruhodné už tím, že televize není žádným produktem digitální revoluce. Její vysílání ovlivňuje politiku už nejméně po čtyři generace. Ani druhá část tvrzení není pravdivá. Všechny zpravodajské televize přenášely Trumpovy projevy až do chvíle, kdy v nich začal tvrdit zjevné nepravdy o tom, že jeho protikandidát vede v hlasování díky masivním volebním podvodům. Až teprve v tuto chvíli televize Trumpa vypnuly. Balšínek to komentuje: „Umlčovat nebo znemožňovat šíření názoru, byť s ním zásadně nesouhlasíme, je nepřijatelné.“ To je jistě pravda. Až na to, že lež není názor. A nestane se jí, ani když ji pronáší prezident. Jen se stane nebezpečnější, protože ji dodává svou osobností autoritu.

Přenesme se na chvíli do prostředí, které lépe známe. Představme si, že se do čela naší země dostal politik, který by v přímém televizním přenosu v rozporu s realitou začal tvrdit třeba, že na naše území míří tisíce přistěhovalců, kteří k nám během příštích dnů proniknou a budou se dopouštět násilí. Co by měla televize udělat? Šířit tento „názor“? Vysílat nebo přerušit?

V případě Trumpova projevu navíc nešlo o to, že by televize Trumpova tvrzení utajovaly. Naopak divákům je okamžitě interpretovaly. Jen je uvedly do kontextu s realitou, tedy s tím, že volební systém poskytuje dostatečné záruky, aby nemohl být zneužit tak, že by se stal prezidentem někdo jiný než ten, kdo volby vyhrál.

Zatímco hlásání nepravdy je neobhajitelné, na hlásání názoru má každý právo. Zodpovědnost  novinářských profesionálů je právě v tom, že to dokážou odlišit. Třeba i tak technickým způsobem, jak to popsal Balšínek. Teď jde o to, aby se tím řídil i sám komentátor.

Čtěte dál