Několik mediálních analytiků kritizovalo radní ČT, že do užšího výběru nezvolili Libuši Šmuclerovou, předsedkyni představenstva Křetínského mediální firmy CNC a dříve spolupracovnici Vladimíra Železného v Nově. Považují ji za nejvhodnější kandidátku na ředitelku ČT právě pro zkušenosti z Novy a z vyššího managementu.
Veřejnoprávní médium hraje klíčovou roli ve vytváření veřejného mínění a tedy i vlivu. Profesionalita vedení nemůže spočívat jen ve zvládání manažerských postupů. Důležitým požadavkem je i vnitřní integrita a etika. Ředitel musí být schopen ustát politické tlaky, požadavky o zásahy do vysílání či snahy ovlivnit personální složení redakcí. Šmuclerová proslula opakem. Do historie se zapsala poprvé, když v listopadu 1989 ohlašovala přerušení vysílání z demonstrace Občanského fóra. Po druhé, když jako generální ředitelka před prezidentskými volbami, kde proti sobě stáli Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg, nechala v Blesku zveřejnit inzerát, který obsahoval lživá obvinění Schwarzenberga, a byl záměrně vydán těsně před začátkem období, v němž už je zakázána volební kampaň, aby na něj nebylo možné reagovat.
Unie vydavatelů za předsednictví Šmuclerové při jednáních o novele Autorského zákona obhajovala stanovisko, které vedlo k tomu, že Google zrušil program, který významně finančně pomáhal menším vydavatelům. A následně se pod jejím vedením Unie vydavatelů postavila proti tomu, aby stát podporoval finančně nezávislá média a inzerci rozděloval s ohledem na podporu mediální plurality.
Všechny tyto případy mají jedno společné – službu mocným. Ať už to byla moc politická nebo finanční, Šmuclerová neváhala a postupovala neeticky. Proč bychom měli předpokládat, že by v budoucnosti postupovala jinak?
Je zodpovědností radních, aby v čele televize stál ředitel s vnitřní integritou. V minulých dnech jsme byli svědky pokusu o ovlivnění výsledku esemeskami člena vedení televize. Radní Matocha pak tuto pletichu dokonce veřejně omlouval. Kam vede to, když rada vybere kandidáta, který pro výkon funkce není dostatečně pevný, jsme viděli na odvolaném řediteli Součkovi a okolnostech, které přitom vyšly najevo.
Ředitelem by měla televizní rada zvolit toho, u něhož jsou vedle manažerských schopností nejvyšší předpoklady, že nebude prodávat obsah, aby se zalíbil politikům, že nebude na politickou objednávku vyhazovat novináře a rušit pořady. Naopak měl by být natolik silný, aby se nebál provést programová zlepšení a třeba i personální změny tam, kde je role veřejnoprávní televize nejdůležitější, tedy ve zpravodajství a publicistice. Novináři, kteří se specializují na média, by neměli etická kritéria v hodnocení manažerů opomíjet.
Autor je novinář a mediální manažer
